Bosé karmelitky v Čechách
Bosé karmelitky přivedla do Prahy na Malou Stranu v r. 1656 matka Elekta od Ježíše (Caterina Tramazzoli), původem z italského města Terni, která již předtím založila kláštery ve Vídni a Štýrském Hradci.
Během dvanáctiletého exilu za Josefa II. (1782-92) se karmelitky uchýlily do Pohledu. V roce 1792 se vrátily do Prahy, kde získaly bývalý barnabitský klášter u kostela sv. Benedikta na Hradčanech. Zde sestry žily až do roku 1950. Tehdy byly násilně vyvezeny do pohraničí a rozděleny na práci v továrnách v Hejnicích, Broumově a v Jiřetíně pod Jedlovou, kde se nakonec směly opět usadit a společně očekávat příznivější časy.
Politických změn v r. 1989 se dožilo jen pět sester z původní komunity. Na jejich obětech Bůh vybudoval mladé společenství.
V roce 1992 byl sestrám vrácen klášter na Hradčanech a opět uzpůsoben pro život stále se rozrůstající komunity. Brzy však bylo nutné hledat vhodné místo pro založení druhého kláštera.
Založení kláštera v Dačicích
Pro založení nového Karmelu nakonec ochotně darovali (na jaře 1994) svůj klášter v Dačicích bratři františkáni. V roce 1995 byl opraven a vymalován interiér kostela, a tak v listopadu přijelo deset sester na dva týdny brigády, kdy byla příležitost během práce s úklidem navázat vztahy s místními lidmi. Až do dubna 1996 v klášteře sídlilo městské muzeum, po jehož vystěhování zde v zahradním domku mohla začít bydlet první čtveřice sester, aby dohlížela na stavební práce firem i dobrovolníků. V mnohém pomohli ochotní místní lidé, mezi nimi i zdatní řemeslníci. Až v průběhu prací bylo možné zjistit rozsah některých nezbytných oprav a zásahů, takže původní odhad nákladů se stále zvyšoval. Jen díky štědrosti velkého množství dárců bylo možné pokračovat krok za krokem v rekonstrukci. Přispěli nám různé kláštery ze zahraničí, pomáhali nám čeští emigranti i některé organizace zaměřené na pomoc církvi u nás, ale též velká řada obyčejných lidí, kteří přispívali tou trochou, kterou disponovali, někdy třeba „pouhou“ modlitbou a obětí.
V roce 1997 se podařilo šťastně přestěhovat nábytek a vybavení z jednoho právě zrušeného kláštera karmelitek v holandském Roermondu. Do jara následujícího roku se komunita rozrostla o dalších sedm sester z mateřského Karmelu v Praze a už v červenci nastoupilo pět kandidátek.
Od Velikonoc 1998 začaly být denně bohoslužby v kostele sv. Antonína Paduánského. 12. červen 1998 se stal oficiálně dnem kanonického založení Karmelu Matky Boží a 29. června se uskutečnila první volba převorky v nové komunitě. Dne 11. července bylo za přítomnosti kardinála Miloslava Vlka toto kanonické založení slavnostně vyhlášeno. Uzavření klauzury se však uskutečnilo až 14. listopadu 1998 po slavnostní mši svaté, kterou celebroval brněnský biskup Vojtěch Cikrle.
Nedořešená v té době zůstala potřeba chóru, jehož stavbu nechtěl povolit Ústav památkové péče, takže až do roku 2004 sestry využívaly pro účast na mši svaté prostor na kostelním kůru za varhanami a k modlitbě se scházely v provizorní kapli uvnitř klauzury. V roce 2002 se mohlo začít se stavbou chóru a kaple vlevo od presbytáře kostela, avšak kvůli různým komplikacím se podařilo vše dokončit až dva roky od započetí stavby. K naší velké radosti mohla být dne 19. května 2004 kaple vysvěcena za přítomnosti našeho otce biskupa.
V těchto letech se maximum pozornosti a energie věnovalo formaci sester a budování komunity jako celku. Snad není přehnané tvrzení, že tato práce (ač méně zřejmá na první pohled) je mnohem náročnější a vyžaduje větší trpělivost a vytrvalost než vše, co souvisí s obnovou nebo postavením domu. Ale také ovoce, které z takové námahy potom plyne, je nesrovnatelně vydatnější, chutnější a hlavně podstatnější. Ovšemže jedno bez druhého by nebylo možné, a tak zde chceme vyslovit náš velký dík všem, kteří nám k uskutečnění tohoto Božího přání pomohli a pomáhají jakýmkoli způsobem. Stále vás připomínáme Pánu v našich modlitbách.
