Historie kláštera

Zatímco na jiných místech bylo zakládání církevních staveb obvykle záležitostí šlechty, v Dačicích se tohoto počinu zhostil bohatý měšťan, obchodník se suknem, Matěj Jiří Kapeta[1], k němuž se v průběhu stavby přidala řada dalších dobrodinců. Roku 1660 přišli do Dačic na jeho pozvání první františkáni[2], pro které byl nový klášter určen. Prozatímní útočiště nalezli v prostorách špitálu sv. Anny[3], kde v místní kapli konali bohoslužby. Původním úmyslem zakladatele bylo postavit klášter právě na místě špitálu u sv. Anny, který měl být přesunut na jiné místo ve městě. Ale na žádost františkánů byly koupeny pozemky na návrší nad špitálním kostelíkem. Základní kámen budoucího konventu byl položen 23. července 1660.

Klášter byl postaven v letech 1660-1664 ve stylu raného baroka. Je situovaný nad tzv. Stráněnským předměstím Dačic za řekou Dyjí. Jde o trojkřídlou jednopatrovou budovu s hladkým průčelím a s vysokou sedlovou střechou. Budova kláštera přiléhá k severní straně kostela a tvoří kvadraturu s ambitem, který byl dříve podle italského zvyku otevřený. Svou vnitřní i vnější jednoduchostí odpovídá řádovým pravidlům.

Klášter byl obýván v průběhu let nepříliš početnou komunitou bratří (asi 9 – 13 na začátku 18. století, ale v jeho průběhu se už počet zvýšil na 28 – 35 ). Během 18. století byl v Dačicích založen dokonce III. řád sv. Františka, který v roce 1773 čítal na 85 členů. Působil však při tomto kostele pouze do josefínských reforem. Po léta se františkáni věnovali údržbě staré bibliotéky kláštera, která je dnes umístěna v brněnské univerzitní knihovně. Knižní sbírka vznikla již v roce 1664. Během let byla ještě rozšířena o knihy ze zrušených klášterů v Jemnici, Olomouci a Znojmě. Díky ní zde od roku 1755 mohlo být zavedeno filosofické studium. Konventní knihovna s malbami stropu a malovanými výplněmi skříní z 18. století patří k nejlépe zachovalým prostorám původního kláštera. V průběhu let se v klášteře uskutečnily různé vnitřní dispoziční změny a postupné opravy jednotlivých částí.

Za první světové války se od podzimu 1914 místnosti kláštera používaly jako pomocná nemocnice Červeného kříže. V přízemí klášterní budovy byly k tomuto účelu upraveny potřebné prostory. Během let 1919 – 1920 byl do Dačic dočasně přeložen prapor 35. pluku italských legií. Část vojáků našla zázemí také v prostorách kláštera.

Františkáni žili ve svém dačickém klášteře až do roku 1950. Obývali první patro, místnosti v přízemí pronajímali za nízkou cenu chudým rodinám. V noci 13. dubna 1950 byli zdejší tři františkáni jako nepřátelé komunistického režimu vyvezeni a internováni v klášteře Želiv, kde od této chvíle žilo několik řeholních společenství dohromady.
Následně sloužil dačický klášter jako kasárna vojáků, v roce 1957 zde byla postupně zřízena učňovská škola zednická, v roce 1959 vlastivědné muzeum a od roku 1961 městské muzeum a galerie. Po revoluci roku 1989 byl klášter vrácen bratřím františkánům, kteří jej roku 1996 darovali řádu bosých karmelitek. Od roku 1995 začala nejrozsáhlejší rekonstrukce klášterní budovy. Při stavebních úpravách musel být brán zřetel na požadavky přísné klauzury sester.

Ke klášteru patří rozlehlá zahrada, jejíž jednotlivé části rozdělené terasami měly od dob františkánů podobu sadu, užitkové zahrady se záhony i okrasného parku s barokní úpravou, v jehož středu je dodnes kamenná kašna s letopočtem 1724. Zeď kolem kláštera a zahrady je podle původní podoby opravena a dostavěna, s výjimkou nového pozemku na jihovýchodní straně, který byl připojen a obezděn až v roce 2005.
Klášter i zahrada jsou nyní součástí klauzury sester, a tedy veřejnosti nepřístupné.

Stavba a výzdoba kostela

Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského se stavěl pět let, od roku 1672 do roku 1677. Od 3. října téhož roku zde bylo možno sloužit bohoslužby. Interiér kostela sice ještě nebyl dokončen, pod kostelem se však již nacházely tři krypty. Jedna z nich byla určena k pohřbívání františkánů, druhá pro vrchnost a třetí k pohřbívání bohatých měšťanů a dobrodinců kláštera. Po dokončení stavby a výzdoby kostela jej 6. července roku 1729 vysvětil biskup ze Seckau v Rakousku, hrabě Jakob Ernst von Liechtenstein.

Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského je raně barokní sálová stavba obdélníkového půdorysu se čtyřmi bočními kaplemi a trojboce uzavřeným presbytářem.

V čele kostela stojí barokní oltář pocházející z let 1680 – 1693, který je tvořen monumentální architekturou s vystupujícími bočními částmi. Jeho nejvýraznější součástí je velký oltářní obraz, jehož námětem je jedna z legend ze života svatého Antonína Paduánského.[4] Tento obraz má velkou uměleckou hodnotu, jak z hlediska formálního, tak výtvarného. Teprve nedávno se podařilo přisoudit jeho autorství malíři Peterovi Strudelovi, provozovateli první, zprvu privátní a posléze císařem podporované, umělecké akademie ve Vídni, kterou vedl spolu se svým bratrem Paulem, též velmi talentovaným umělcem – sochařem.

Po stranách oltářního obrazu upoutají naši pozornost sochy v nadživotní velikosti: vlevo sv. Zikmund a vpravo sv. Václav. Ve stejném roce, kdy byly započaty práce na hlavním oltáři, zasáhla Dačice velká morová epidemie. Proto součástí sochařské výzdoby v horní polovině oltáře jsou také dva světci vzývaní jako ochránci proti moru, sv. Šebestián (vlevo) a sv. Roch (vpravo). Vrchol hlavního oltáře tvoří socha Panny Marie Nanebevzaté obklopené adorujícími anděly.
Ačkoli sochy mužských světců na hlavním oltáři po stránce umělecké převyšují všechny ostatní sochy v interiéru kostela, jejich autora se bohužel zatím nepodařilo s jistotou určit.
Na hlavním oltáři se také nachází několik pamětníchi desek, jež vzpomínají jména a skutky největších dobrodinců konventu: Matěj Jiří Kapeta (primátor), František Antonín hr. Berka, Václav hr. Vrbna, Jan Michal Kammerer (primátor).

V kostele se dále nachází ještě osm postranních oltářů.

První boční oltář po levé straně směrem od hlavního oltáře pochází z roku 1719 a je zasvěcen sv. Josefovi. Byl pořízen na náklady hraběte Františka Josefa Heisslera z Heitersheimu, jehož alianční znak je zde umístěn.

Vedle oltáře sv. Josefa se nachází oltář sv. Petra z Alcantary pořízený v roce 1753 na náklady Františka Gürtha. V horní části oltáře se nachází obraz sv. Terezie od Ježíše, současnice světce, kterému je oltář zasvěcen, a zakladatelky reformovaného Karmelu, jehož řeholnice zde nyní žijí. Na dalším oltáři stojí socha Panny Marie Lurdské a klečící socha sv. Bernadetty Soubirous (19. století). Poslední oltář vlevo, pod kůrem, je oltář sv. Barbory, který byl z vedlejších oltářů pořízen jako první v roce 1682 a v roce 1763 byl na náklady dobrodinců konventu zcela obnoven. Po pravé straně kostela, opět ve směru od hlavního oltáře, je první postranní oltář zasvěcen sv. Janu Nepomuckému (z roku 1719). Také tento oltář byl pořízen na náklady hraběte Františka Josefa Heisslera. Druhý oltář vpravo je zasvěcený sv. Františku z Assisi, zakladateli řádu menších bratří. Oltář Srdce Páně je umístěn hned za bočním vstupem do kostela a posledním vedlejším oltářem po pravé straně je oltář Bolestné Panny Marie s netradičním vyobrazením duší v očistci.

Některé obrazy na vedlejších oltářích namaloval dačický měšťan a malíř Josef Altmann a řezbářské práce provedl další dačický umělec – sochař a řezbář Matouš Strachovský. Jejich autorství lze s jistotou určit u oltáře svatého Petra z Alcantary a u oltáře Bolestné Panny Marie. Kazatelna z roku 1720 s reliéfy výjevů ze života sv. Antonína se připisuje Matouši Kölbelovi.

Zvláštní zmínku si zaslouží varhany na kůru, mistrovské dílo dačického varhanáře Václava Pantočka z roku 1720. Jde o jedny z nejcennějších varhan této oblasti. Jejich velkorysá architektonická koncepce varhanní skříně sdružuje ve dvou úrovních nad sebou stroje obou manuálů. Směrem do chrámové lodi mají varhany bohatou řezbářskou výzdobu a směrem na kůr jsou opatřeny druhým, prostším prospektem, neboť právě kůr sloužil řeholníkům jako místo společné modlitby. Varhany mají celkem osmnáct znějících rejstříků a jsou vhodné pro interpretaci především skladeb z období baroka a klasicismu. Varhanní pozitiv je podpírán polopostavou anděla, která je zde v pozici Atlanta. Jedná se o dílo místního umělce a provozovatele jedné ze dvou sochařských dílen, které v Dačicích fungovaly v 18. století, Matouše Kölbela, z let 1719 – 1720. Díla Matouše Kölbela lze velmi dobře rozeznat podle jeho charakteristického uměleckého projevu vyznačujícího se tělesnou mohutností a téměř identickým obličejovým typem.

Na zdech kostela je po celém jeho obvodu směrem od hlavního oltáře zavěšeno čtrnáct obrazů křížové cesty, které pocházejí z bývalého kláštera klarisek ve Znojmě. Ten byl zrušen v roce 1782 jako mnohé další za Josefa II. Pro kostel sv. Antonína Paduánského byly tyto obrazy zakoupeny v roce 1783.

Závěr

Mohutná stavba bývalého františkánského kláštera s kostelem sv. Antonína Paduánského je jistě nepřehlédnutelnou architektonickou i historickou památkou města Dačic. Celá historie kláštera je velmi úzce propojená s osudy obyvatel města i jeho okolí a také dnes je patrné, že mnoho lidí chová srdečný vztah k tomuto místu, ať už si jej uchovali ze svých vzpomínek nebo se sem cítí být přitahováni pro jeho osobitou atmosféru nebo duchovní zázemí, které v něm nalézají.

 

(Více o výzdobě klášterního kostela v Dačicích můžete nalézt v bakalářské práci Veroniky Polnické, kterou zde dáváme k dispozici ve formátu PDF.)



[1]Matěj Jiří Kapeta byl za své zásluhy o znovuvybudování města po hrůzách třicetileté války zvolen doživotním primátorem. Pocházel ze třetí generace italské katolické rodiny usazené ve městě od 16. století .  Jeho otec Jiří byl členem dačického soukenického cechu, jenž ve městě zastával velmi významné postavení již od roku 1592 , kdy Oldřich Krajíř z Krajku udělil Dačickým soukeníkům cechovní pravidla.

[2] Matěj Jiří Kapeta se v roce 1659 obrátil s žádostí na generálního vikáře františkánského řádu Pavla de Tauris a nově zvoleného provinciála českých zemí Bernardina Lattkeho, zda by mohli poslat do Dačic několik františkánských mnichů, kteří by se zde stali základem nového konventu.  Na podnět této žádosti se v září 1659 shromáždila v Jindřichově Hradci provinciální kapitula františkánského řádu, aby tuto záležitost projednala. Kapeta si musel také vyžádat souhlas Maxmiliána Františka z Fürstenbergu, pána na dačickém panství, aby klášter mohl být postaven na jeho pozemcích.

[3] Kaple sv. Anny sestávala z větší a vyšší lodě a menšího osmihranného uzavřeného presbyteria, jehož závěr je ještě dnes patrný vedle krytého schodiště před klášterem (to pochází z roku 1772). Původ kaple sv. Anny lze datovat do konce 13. století, neboť byla založena při špitálu křížovníků s červenou hvězdou, kteří zde v té době působili. Špitál i kaple byly zrušeny reformami Josefa II.

[4] Legenda zvaná „Benignitas“ vypráví: „Jeden Padovan se jednou zpovídal mezi ostatními kajícníky, že nakopl svou matku, která pak v důsledku toho upadla na zem. Blažený Antonín v zápalu spravedlivého hněvu, k němuž jej pohnula jeho nenávist ke každé nepravosti, pravil: ‚Ruka nebo noha, kterou někdo udeřil svou matku nebo svého otce, by si zasloužila, aby byla uťata.‘ Ten člověk dobře neporozuměl světcovu úmyslu, vrátil se domů a ihned si chodidlo uťal. Pověst o tomto velmi tvrdém pokání se rychle roznesla po celém městě a dostala se pochopitelně až k Božímu služebníkovi. Ten se po zbožné modlitbě okamžitě odebral za oním mužem, přiložil uťatý úd ke zbytku nohy, poznamenal ho znamením svatého kříže a podržel na něm několik chvil svou svatou ruku. Chodidlo ihned přirostlo k noze. Ten člověk s radostí zjistil, že je zcela uzdraven. Chválil a velebil Pána a projevil úctu ke svatému Antonínovi, jenž ho takto zázračně uzdravil.“ (citováno z knihy: Vergilio Gamboso, Život svatého Antonína, Karmelitánské nakladatelství, 2005)

Highslide JS

vstup do kláštera

Velikost: 88.49Kb
Autor: Lukáš Tyl

Plná velikost

Highslide JS

schodiště ke klášteru

Velikost: 214.04Kb
Autor: Michaela Antůšková

Plná velikost

Highslide JS

hlavní oltář

Velikost: 111.53Kb

Plná velikost

Highslide JS

obraz sv. Antonína na hlavním oltáři

Velikost: 122.16Kb

Plná velikost

Highslide JS

kazatelna

Velikost: 113.79Kb

Plná velikost

Highslide JS

hlavní loď a kůr kostela

Velikost: 112.81Kb

Plná velikost

Highslide JS

barokní varhany

Velikost: 115.59Kb

Plná velikost

Highslide JS

boční oltář sv. Petra z Alkantary

Velikost: 115.22Kb

Plná velikost

Highslide JS

obraz duší v očistci

Velikost: 114.26Kb

Plná velikost

Highslide JS

sakristie v klauzuře

Velikost: 113.25Kb

Plná velikost

Highslide JS

sakristie v klauzuře

Velikost: 108.86Kb

Plná velikost

Highslide JS

stará knihovna

Velikost: 115.15Kb

Plná velikost

Highslide JS

stará knihovna

Velikost: 112.61Kb

Plná velikost

Highslide JS

refektář

Velikost: 106.98Kb

Plná velikost

Highslide JS

kamenné umývadlo v refektáři

Velikost: 108.25Kb

Plná velikost

Highslide JS

chodba sv. Josefa

Velikost: 92.06Kb

Plná velikost

Highslide JS

P. Maria Bolestná s františkány

Velikost: 108.7Kb

Plná velikost

Highslide JS

hlavní schodiště

Velikost: 91.88Kb

Plná velikost

Highslide JS

cela

Velikost: 96.06Kb

Plná velikost

Highslide JS

hřbitovní kříž

Velikost: 119.07Kb

Plná velikost

Highslide JS

hřbitov v horní části zahrady

Velikost: 102.75Kb

Plná velikost

Highslide JS

skleník

Velikost: 110.92Kb

Plná velikost

Highslide JS

hrabání sena na novém pozemku

Velikost: 110.43Kb

Plná velikost

Highslide JS

pohled na město z nového pozemku

Velikost: 115.48Kb

Plná velikost

Highslide JS

křídlo s noviciátem

Velikost: 117.44Kb

Plná velikost

Highslide JS

zahrada v podvečer

Velikost: 527.81Kb

Plná velikost


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Autoři fotografií: © Otmar Průša: modlitba: foto hlavy anděla. © Michaela Antůšková: externí sestry: foto P.Marie, založení: horní foto Dačic. Ostatní fotografie: archiv sester bosých karmelitek Licence Creative Commons
Prezentace karmelitky.cz, jehož autorem je Karmel Matky Boží, podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní