Historie kláštera
Dačický klášter byl původně františkánský. Založil jej soukeník Matěj Jiří Kapeta roku 1660, kdy do Dačic přišli první františkáni na jeho pozvání. Byl postaven v duchu raného baroka v letech 1660-1664. Klášter, situovaný nad tzv. Stráněnským předměstím Dačic za řekou Dyjí, je trojkřídlá jednopatrová budova s hladkým průčelím a s vysokou sedlovou střechou, přiléhá k severní straně kostela a tvoří kvadraturu s ambitem, který byl prý dříve otevřený podle italského zvyku. Svou vnitřní i vnější jednoduchostí odpovídá řádovým pravidlům.
Pod kostelem vedle krytého schodiště (z roku 1772) je dnes ještě patrný obestavěný zbytek původně gotické kaple sv. Anny, k níž kdysi náležel špitál, v němž první františkáni měli provizorní útočiště, než byl klášter dostavěn. Špitál byl zrušen za Josefa II., jehož reformy se naštěstí kláštera františkánů nedotkly.
Klášter byl obýván v průběhu let nepříliš početnou komunitou bratří (asi 9–13 na začátku 18. století). Roku 1755 zde bylo zavedeno filosofické studium. Po léta se františkáni věnovali údržbě staré bibliotéky kláštera, která je dnes umístěna v brněnské univerzitní knihovně. Knižní sbírka vznikla již v roce 1664.
Za první světové války se od podzimu 1914 místnosti kláštera používaly jako pomocná nemocnice Červeného kříže. Františkáni žili ve svém klášteře až do roku 1950. Než jej byli nuceni opustit, obývali první patro, místnosti v přízemí pronajímali za nízkou cenu chudým rodinám. V noci 13. 4. 1950 byli jako nepřátelé komunistického režimu internováni... Následně sloužil klášter jako kasárna vojáků, v roce 1957 zde byla postupně zřízena učňovská škola zednická, v roce 1959 vlastivědné muzeum a od roku 1961 městské muzeum a galerie. Po revoluci roku 1989 byl klášter vrácen bratřím františkánům, kteří jej darovali řádu bosých karmelitek roku 1994. Od roku 1995 začala nejrozsáhlejší rekonstrukce klášterní budovy. Při stavebních úpravách musel být brán zřetel na požadavky přísné klauzury sester.
Ke klášteru patří rozlehlá zahrada, jejíž jednotlivé části rozdělené terasami měly od dob františkánů podobu sadu, užitkové zahrady se záhony i okrasného parku s barokní úpravou. Dodnes je vprostřed kamenná kašna s letopočtem 1724 a v dolním sadu se dochovaly dvě kamenné nádrže na vodu pro zalévání. Zeď kolem kláštera a zahrady je podle původní podoby opravena a dostavěna, s výjimkou nového pozemku na jihovýchodní straně, který byl připojen a obezděn až v roce 2005, tedy v době, kdy už klášter byl deset let ve vlastnictví řádu bosých karmelitek.
Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského byl postaven v letech 1672-1677. Jde o jednolodní obdélníkovou stavbu se čtyřmi bočními kaplemi a trojboce uzavřeným presbytářem. Na vnitřním vybavení a výzdobě chrámu se podíleli různí dobrodinci. Hlavní oltář zaplatil nový majitel Dačic, hrabě František Antonín Berka, který také pořídil obraz svatého Antonína Paduánského, podle klášterní tradice původem snad z Florencie, někteří badatelé jej ale připisují malíři J. M. Rottmayerovi. Další malířská a sochařská výzdoba většinou pochází až z 1. pol. 18. století a z velké části je připisována domácím umělcům, především Matouši Strachovskému (pozoruhodné řezbářské práce na oltáři sv. Petra z Alkantary z roku 1753) a Matouši Kölbelovi (kazatelna z roku 1720 s reliéfy výjevů ze života sv. Antonína), některé obrazy jsou z dílny dačického malíře Josefa Altmanna (netradiční obraz duší v očistci na oltáři P. Marie Bolestné a obraz na oltáři sv. Petra z Alkantary). Kostel byl posvěcen 6. července 1729.
Zvláštní zmínku si zaslouží varhany na kůru, mistrovské dílo dačického varhanáře Václava Pantočka z roku 1720. Jde o jedny z nejcennějších varhan této oblasti. Jejich velkorysá architektonická koncepce varhanní skříně sdružuje ve dvou úrovních nad sebou stroje obou manuálů. Směrem do chrámové lodi mají varhany bohatou řezbářskou výzdobu a směrem na kůr jsou opatřeny druhým, prostším prospektem, neboť právě kůr sloužil řeholníkům jako místo společné modlitby. Varhany mají celkem osmnáct znějících rejstříků a jsou vhodné pro interpretaci především skladeb z období baroka a klasicismu.
