starší události

Návštěva relikvií blahoslavených manželů Zelie a Ludvíka Martinových

Událost intenzivně připravovaná a s chvěním očekávaná. Ve dnech 27. a 28. června 2011 jsme v klášteře bosých karmelitek v Dačicích přijali opravdu nebeskou návštěvu: část ostatků manželů Martinových (čti marténových), kteří byli 19. října 2008 blahořečení Benediktem XVI., připutovala v měděném relikviáři v doprovodu vicepostulátora procesu jejich blahořečení, otce Antonia Sangalli OCD. Chtěly jsme se s vámi podělit aspoň o některé prožitky těchto dvou milostiplných dní.

Naše komunita přivítala relikviář velmi prostě hned po jeho příjezdu do Dačic krátkým procesím v klauzuře. Utkvěl nám moment chval a díků za tento manželský pár a za vše, co v nich Bůh vykonal a dal církvi skrze ně, moment u nohou sochy Panny Marie úsměvu, která zázračně uzdravila jejich nejmladší dítě, svatou Terezku, a u které se celá rodina scházívala k modlitbě. Kopie právě této sochy mohla přivítat zde, na Karmelu Matky Boží v Dačicích, ty, kteří dali církvi největší světici moderní doby a teď sami putují po světě, aby dosvědčili svatost obyčejného rodinného života a rozdávali milosti každému, kdo se k nim s vírou přiblíží. Vždyť jejich cestou ke svatosti bylo právě manželství, přijetí dětí od Boha a jejich výchova podle evangelia, zapojení v živém organismu církve, práce, přijetí nemoci – zkrátka ty radosti a bolesti, které známe všichni, a nad tím vším milující Bůh, v kterého věřili a kterého uctívali s láskou.

Hlavní charakteristikou atmosféry, kterou působila přítomnost relikvií, je určitě pokoj a prožitek Boží lásky, který se zdá být téměř hmatatelný v tomto oslaveném manželském páru, jemuž náleží jedna jediná svatozář, jak zdůraznil otec Antonio. Krásným vyjádřením přijetí a oslavy ze strany farnosti a všech, kdo přijeli z blízka i z daleka, byl slavnostní průvod přede mší svatou. Za zpěvu litanií ke svatým byl relikviář přenesen z chóru sester do kostela čtyřmi otci rodin. Při mši svaté byl v obětním průvodu přinesen košíček plný napsaných intencí, které jste svěřovali manželům Martinovým (obsah košíčku byl dodatečně spálen za zpěvu litanií k bl. Martinovým). Na závěr otec Antonio svěřil matce převorce malý relikviář s ostatky, aby byl k dispozici rodinám, které by se chtěly modlit novénu na přímluvu blahoslavených. Také po mši měly přednost rodiny, aby mohly v tiché modlitbě pokleknout před ostatky, uctít je a vyprosit si potřebné milosti od Boha. Pohled na dlouhou frontu rodin s dětmi a manželských párů byl opravdu dojemný nejen pro nás.

Pro přiblížení postav Ludvíka a Zelie Martinových jsme na 20. hodinu připravily pásmo textů a písní. Po něm už zůstal jen prostor pro ztišení a modlitbu, jako příležitost k osobnímu setkání s nimi, čehož mnozí využili až do uzavření kostela po 22. hodině.

V úterý 28. června byla po modlitbě růžence za rodiny mše svatá v 8 hodin opět za hojné účasti věřících i kněží u oltáře. Po ní jsme poprosily otce Antonia, aby nám povyprávěl o zázraku, který se udál na přímluvu ctihodných manželů Martinových v roce 2003 a jehož byl přímým svědkem. Ti, kteří zůstali, mohli nakonec slyšet i výklad výjevů a symbolů na relikviáři. I přes jazykovou bariéru otec Antonio dokázal svým povídáním zaujmout i nadchnout nás všechny a přesvědčit nás o přívětivé svatosti těchto dvou lidí, kteří milovali tak, že jejich láska se šíří stále dál, je účinná a je věčná... Kdo by v takové atmosféře nezapomněl na čas?

Rozloučení proběhlo opět jen v kruhu komunity krátce po poledni. Po zpěvu Te Deum jsme relikviář vynesly z kostela zpět do připraveného auta a rozloučily se s otcem Antoniem i jeho společníkem Fabiem, kteří doprovázeli relikviář během celého putování po Itálii a přes ČR zpět do Lisieux. Děkujeme jim i bratřím bosým karmelitánům ze Slaného za organizaci, děkujeme vám všem za aktivní účast, děkujeme všem kněžím, kteří přijali pozvání, chrámovému sboru z Jemnice za zpěv a všem, kteří nám pomohli s přípravou! Nezbývá než poděkovat Bohu za milosti, které rozdával bohatě skrze své vyvolené nám všem a prosit, aby mohli být už brzy církví prohlášeni za svaté. My v Dačicích nepřestávejme doufat, že k nám někdy brzy zavítá také jejich svatá dcera Terezie. vaše sestry bosé karmelitky

Můžete nám posílat svá svědectví poštou nebo na e-mail dacice@karmelitky.cz. Děkujeme

Plakát s programem najdete zde.

příjezd

Velikost: 118.79Kb
Autor: sestry

starší události

příjezd

u P.M. Vítězné

měděný relikviář

v chóru sester

v chóru

relikviář - "Mateřství"

relikviář - horní deska

relikviář - zadní strana

celá rodina

rodina se modlí u P.Marie

almužna

relikviář - "Otcovství"

řazení průvodu v kapli

čtyři otcové rodin

průvod kolem kostela

...

vpředu kněží

před kostelem sv. Antonína

vstup do chrámu

okuřování

vzpěračský kousek

začátek bohoslužby

úvodní slovo P. Antonia

P. Pavel Pola OCD při hommilii

naši ministranti

obětní průvod dětí

eucharistická modlitba

uctívání relikvií po mši...

...napřed rodiny s dětma

...každý se mohl poklonit

...v tiché modlitbě

...prosit o ochranu a požehnání

...i pro ty nejmenší

přijely rodiny i ze vzdálenějšího okolí...

...

...zástupy nebraly konce

...až do večera

přišly i vícegenerační rodiny

...

košíček s intencemi

svatá dcera svatých rodičů

v úterý 28.6. ráno

P.Antonio Sangali OCD

sestry poslouchají

výklad u relikviáře

jazyková bariéra nevadí

...

...

Terezka byla jen o málo starší...

...

rozloučení s Martinovými...